V podstatě na ničem. Na univerzitě ještě nezačaly přednášky, v Pardubicích se chystáme na zimní semestr. Pak čekám i na zprávu z Prahy, jestli budu mít opět výuku i tam, ale na to je ještě příliš brzy, chudák Jiří Januška nejspíš netuší, kde mu teď hlava stojí.
Rád bych pokračoval na překladu knihy o Havlovi. Pár kapitol mám už přeložených (samozřejmě ještě ne ve finální verzi), ale už přes rok obcházím nakladatelství celkem marně. Pomalu to budou dva roky. Kniha mi tu leží, tento týden budu v překládání nejspíš zase pokračovat. Kdo ví, třeba se náhle ozve nějaké nakladatelství, že sehnali peníze a okamžitě potřebují rukopis...
Jinak mě teď aktuálně nejvíc zaměstnává česká gramatika. Po několika letech naléhání rodiny jsem se rozhodl podat žádost o české občanství, k čemuž musím nejdříve složit jazykovou zkoušku. Zatím jsem odolával, protože: 1. mi EU dosud poskytovala komfortní podmínky a příliš jsem nepociťoval nějaké nevýhody toho, že nejsem zdejším občanem – k parlamentním volbám jsem zatím vždycky jezdil do Maďarska a tady v Čechách jsem již několikrát volil do místní samosprávy; 2. tohle bude mimochodem moje třetí občanství (rumunské mám sice jen pasivní, ale mám ho); 3. mám vždycky znovu žádat o občanství, kdykoliv budeme žít v nějaké další zemi EU? Asi tak. A proč tedy teď? „No jo, situace v Maďarsku...“ – podívala se na mě kolegyně s útrpným úsměvem. „Asi tak ... “, usmál jsem se na oplátku. Rozumíme si. Jedním z pádných důvodů však je, že po mně české úřady požadují jakýsi formulář A1, který doposud nikomu nechyběl. Obávám se, aby i tady nedošlo k zpřísnění legislativy týkající se migrantů, abych to řekl po evropsku. K čertu s tím. Se vším.
Navíc stále sleduju mobil, příval zpráv, analýzy, komentáře a diskuse a snažím se k tomu stavět bez nenávisti, ba s jistým porozuměním a pokud se zdá, že je situace beznadějná, s trochou ironie okořeněnou životní moudrostí.
Dá se takhle vůbec pracovat? Ale léto končí, začíná výuka. Možná i na pražské maďarské katedře. A budu pokračovat v překládání. Všechno tohle totiž dělám rád. Už jen proto.